.: Významný den
doporučujuAnežce je měsíc a ve Velkém TlustéM scientním časopise vyšel článek o cestě Převaláků do Mongolska.
Neupravená verze:
O nesnadné cestě koně Převalského zpátky do volné přírody
Nejdřív jsme je složitě lovili, abychom je teď ještě složitěji uměle odchovávali a v rámci projektu "Pomůžete nám zpátky do přírody?" vraceli tam, kam patří. Kůň Převalského je totiž posledním žijícím druhem divokého koně. Ostatní, včetně evropského tarpana se nám podařilo zdárně vyhubit.
Pražská zoologická zahrada s úspěchem odchovává a následně veřejnosti představuje různé druhy ať již více či méně vzácných či vymírajících živočichů. Těmi mediálně nejoblíbenějšími jsou v současné době gorilka Moja a její očekávaný nevlastní sourozenec, mládě hrocha obojživelného, jehož otec byl nechtěným hrdinou povodní z roku 2002, vzhledem k tomu, že je jako jediný z celé "své rodiny" přežil, dokázal se ze všeho oklepat a ještě nelenil založit rodinu novou, jejíž třetí mládě, zdá se, přežije nelehké podmínky rozmnožování v zajetí, a v neposlední době například také malý tapír jihoamerický, jehož křest se odehrál 28. září, tedy v den, kdy kromě Dne české státnosti naše asi nejvýznamnější zoo slavila 75. výročí svého založení. Ostatně celý říjen se v pražské zvířecí zahradě ponese v duchu křtů a představování dříve či později narozených potomků.
Koně N. M. Převalského
Kromě těchto dílčích chovatelských úspěchů, které jsou, při nejmenším krátce po narození, obrovským lákadlem především pro věkově jim nejbližší návštěvnictvo, se může pražská zoo pochlubit nejdelší nepřerušovanou tradicí chovu koně Převalského na světě. Tento poslední žijící druh divokého koně byl objeven relativně nedávno, a to až v roce 1879 slavným ruským cestovatelem N. M. Převalským, po němž, světe div se, podědil své druhové jméno. Nutno však dodat, že se jedná o objevení pro svět, místnímu obyvatelstvu tento kůň, kterého v jeho domovině tou dobou ještě nebylo ničím tak zvláštním zahlédnout, samozřejmě neznámý nebyl. Pro Mongoly to byl tachi, pro Číňany jie-ma a pro Kirgize kertak.
Nicméně Převalský si jako suvenýr ze svých cest po střední Asii dovezl kůži a lebku tohoto zvířete a neváhal se s nimi pochlubit ruskému zoologovi I. S. Poljakovovi, který následně na základě těchto pozůstatků o dva roky později popsal nový živočišný druh. A ten se již začátkem dvacátých let minulého století dostal pěkně daleko od svého přírodního domova, do Prahy, respektive zpočátku nejprve do provizorní chovné stanice na školním statku katedry plemenné biologie ČVUT v Netlukách u Prahy. Původně přicestovali koně tři, jeden však záhy uhynul a zbylým dvěma se postupně narodila čtyři hříbata, jež se posléze stala pilíři chovů v zahraničních zoologických zahradách, kam výměnou putovala. Zajímavostí budiž, že vycpaniny zakladatelů pražského rodu, klisny Minky a hřebce Aliho, jsou k vidění v hipologickém muzeu ve Slatiňanech. Jestli jsou alespoň z poloviny tak ohavní jako vycpaní psi, jejichž sbírkou se pyšní hrad Bítov, je to ovšem památka nanejvýš odpudivá.
Koně se také střílejí
Druhá světová válka se jako všeničivý živel podepsala také na stavu těchto lichokopytníků a paradoxně tak dopomohla současnému pražskému primátu stran chovu tohoto vzácného zvířete. Němečtí vojáci z bůhvíjakého kratochvilného důvodu postříleli nejcennější chovné stádo v ukrajinské stanici Askania Nova (která je v současné době také přestupní aklimatizační stanicí na cestě do mongolských rezervací), v Americe jejich chov vyšuměl do ztracena a na celém světě tak po zoologických zahradách zůstala jediná dvě chovná stáda. V Praze a v Mnichově.
Ve volné přírodě se kromě války na postupném vymírání koní v přírodě podepsalo také jejich pronásledování lovci koní, různé nemoci a výkyvy počasí, ať již dlouhodobé sucho či dlouhé a kruté zimy. Bylo zřejmé, že kůň Převalského ve své domovině pomalu ale jistě vymírá a zoologické zahrady začaly ve vzájemné spolupráci připravovat jejich návrat do přírody.
Praha následně v padesátých letech také uspořádala 1. sympozium zaměřené na záchranu koně Převalského a byla pověřena založením a vedením mezinárodní plemenné knihy, která je v současné době nejrozsáhlejší plemennou knihou vůbec. Tu v současné době vede RNDr. Evžen Kůs, který v jednom z rozhovorů naťukl další problematickou otázku návratu zvířat do jejich přirozeného prostředí, totiž místní obyvatelstvo, jemuž kolikrát nemusí nějaká zvířecí záchrana ležet tolik na srdci jako vlastní snaha o přežití v nelehkých podmínkách. Kromě toho, že je konkrétně v případě koně Převalského v Mongolsku loví podle stejného principu, jako v jiných nejmenovaných krajích pořádají hony na vysokou, ještě k tomu jim jejich stáda upíjejí drahocennou vody, kterou potřebují pro svá stáda. I tato situace se však pomalu ale jistě zlepšuje a návrat Převaláků mohl začít.
Reintrodukce
Pokusy o znovu obnovení chovu koně Převalského v jeho domovině ve střední Asii nejsou žádnou žhavou módní ekologickou novinkou a výmyslem, ale systematickým programem probíhajícím, byť zpočátku spíš nesměle, již od osmdesátých let minulého století. Pražská zoo odeslala domů do přírodních rezervací v Mongolsku již pět koní, z toho posledního vyprovodila na dalekou a výsledkem nejistou cestu letos v září v rámci projektu "Pomůžete nám zpátky do přírody?". Los tentokrát padl na dvouletou klisnu Irenu.
Ta se narodila v chovné stanici pražské zoologické zahrady v Dolním Dobřejově u Benešova a jako malé hříbě přišla o matku. Naštěstí se jí ujala vlídná macecha, díky čemuž hříbě neuhynulo. A srdceryvný příběh pokračuje. 27. září jako zatím poslední český Převalák nastoupila do přívěsu a vydala se na tří až čtyřdenní cestu do přírodní rezervace Askania Nova na Ukrajinu. Nutno poznamenat, že taková cesta je však již sama o sobě pro koně, který nikdy nepobýval v uzavřeném prostoru, natož tak dlouho, prvním prubířským kamenem odolnosti. Druhý bude následovat právě v ukrajinské aklimatizační přestupní stanici,v níž si samice pobude minimálně půl roku, aby si zvykla na volnou přírodu. Z Dolního Dobřejova je odmalička zvyklá na "pouhých" několik hektarů a stálé osazenstvo výběhu. Zvládne-li to všechno bez úhony, poputuje nakonec až do Mongolska, kde se přidruží k některému z volně žijících stád.
Jak dopadne konkrétně její příběh, bůh suď. Už teď je však zcela zřejmé, že se díky dlouhodobé mezinárodní spolupráci daří obnovovat přirozený život těchto zvířat ve volné přírodě. V současné době žije v prostředí, ze kterého skutečně pochází, více než 250 koní Převalského a další tři stovky jich pobývají v různých aklimatizačních stanicích, v nichž se polodivokým způsobem života připravují na návrat domů. Optimistické prognózy praví, že v průběhu několika let bude na pomezí Mongolska a Číny opět okusovat trávu životaschopná populace divokých koní, z nichž někteří ještě návdavkem budou rozumět česky.
Ostatní zvěř
Kůň Převalského však není jediným zvířetem, na nějž se projekt na záchranu ohrožených druhů "Pomůžete nám zpátky do přírody?" zaměřil. Jen na sebe, vzhledem k tomu, že je z takto vypouštěných živočichů nejohroženější, strhl nejvíce pozornosti. Akce, jíž záštitu poskytuje pražská zoo, ale je společným počinem i jiných našich regionálních zahrad, probíhala de facto celé letošní léto a pokaždé vyvrcholila nějakým tím sbaleným ranečkem a máváním na rozloučenou. Jeden odputoval do volné přírody, druhý do vybrané rezervace. Těmi dalšími výletníky byli sysel obecný, zubr evropský a sova pálená.
Navracet sysla, toho starého známého nepřítele každého uvědomělého zemědělce, do přírody se může na první pohled zdát čirým bláznovstvím. Nutno však podotknout, že ani tohle malé zvířátko to díky člověku nemá ani trochu lehké, díky všem možným kultivačním zásahům mu skutečně hrozí vyhubení, a zmínit je třeba také to, že prozatím nebyl vypuštěn sedlákovi do stodoly, ale do tzv. sysliéry v pražské Tróji, jakési uvykací stanice, která ho má uchránit před dravci a odkud se posléze rozšíří do okolí.
Mladá zubřice se vydala na poněkud delší cestu než za brány zoo, a to do národního parku Biesczady na hranicích Slovenska a Polska a sova pálená se sice zatím aklimatizuje jen ve větší voliéře přímo v zahradě, ale učí se zde chytat živou potravu, aby až se jednou otevřou její dvířka, uprostřed lesa potupně neuhynula hlady. Tak jim všem držme palce a doufejme, že nebyli posledními, kdo dostal šanci podívat se na svět také z druhé strany klece.
linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk
.: poslal oli 14.11.2006, 18:51:00
Komentáře
(pan p. - Mail - WWW
)
ty čárci, ty čárci :)
(O. - Mail - WWW
)
rikam, ze je to neupravena aka korektorkami neopravena verze, stouro
(pan p. - Mail - WWW
)
njn, ale bych se propad takle divně mít někde čárci :)
(darc - Mail - WWW
)
nářez! (oboje) wtz
Přidání komentáře...
