.: Epitaf
mimo
Vždycky jsme si se sestrou hrozně přály psa, a ejhle sen se splnil. Cca v roce 1991 (to jsem ještě chodila na základku) se k nám nastěhoval Kryštof - baset neposlucha, tvrdohlava. Nikdy se nám ho nepodařilo moc vychovat, sem tam si utekl za nějakou tou háravou fenkou, ale byl náš. Ve čtrnácti jsem ho jezdívala venčit před odpoledkou, spal se mnou v posteli, děsně se roztahoval, protože byl dlouhej jako Lovosice, ráno jsem mu dělávala kakao, aby se nečílil, že všichni odcházíme. Uznávám, malinko jsme si ho my tři ženský (já, sestra, mamina) rozmazlily, vůdcem smečky byl jednoznačně on, ale byl náš. Když jsme se se sestrou odstěhovaly, zůstal u maminy a pořád se měl jako rochátko v žitě. Jezdil po vejletech (i když auto moc nemusel) a spával na gauči. Jen do té postele už moc nesměl. I tak ale stačilo počkat, až nějaký skleróza zapomene zamknout do ložnice a už se na peřině po návratu z práce nacházel teplý vyležený ďůlek. Uměl si totiž bravurně otevírat dveře. Na stará kolena zešedivěl, oslepl, do všeho narážel, sem tam se někde zašprajcnul a bylo potřeba ho vysvobodit, doma musel nosit gaťky, protože trošku učuraval, ale jinak byl jura a baštil jak nezavřenej.
Včera umřel. Bylo mu patnáct let...
linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk
.: poslal oli 21.04.2006, 14:52:00
Komentáře
Upřímnou soustrast... (Jan Vejnar - Mail - WWW
)
To je mi moc líto, Oli:-( Cítím s tebou... ;-(
(O. - Mail - WWW
)
Děkujem moc...
Přidání komentáře...
