.: Tituly se mění, Jarmusch zůstává
doporučujuAť už je to Mrtvý muž, Ghost dog – cesta samuraje nebo právě kinami putující Zlomené květiny, všude je čitelný nepřehlednutelný rukopis Jima Jarmusche. Poklidné, pomalé tempo, dlouhé a všeříkající záběry, zamlklý hlavní hrdina, typicky jarmuschovský druh humoru, nenápadně číhající v podobě drobných vtipů a ještě drobnějších detailů, cesta, jež málokdy někam vede, a hudební pozadí, které není pouhou kulisou, ale výrazným momentem doplňujícím celek.
Zlomené květiny vyprávějí příběh stárnoucího donjuana (ve skvostném podání Billa Murraye), kterého jednoho dne opustí partnerka a ještě k tomu obdrží tajemný růžový dopis, jež ho anonymně zpravuje o existenci jeho syna, který se rozhodl jej vyhledat. Don Johnston (psáno s "t":)), jak se hlavní hrdina jmenuje, by pravděpodobně nechal celou věc plavat, ale to by nesměl mít za nejlepšího přítele vášnivého amatérského detektiva Winstona, jenž přijde s nápadem objet všechny Donovy bývalé partnerky a "nenápadně" vysondovat, čí by synek asi mohl mít. Malá vsuvka na téma jméno. Don musí při každém představení zopakovat, že není Don Johnson, ale Johnston. Záměny jmen (a jiné hraní si se jmény) všobecně patří k Jarmuschovým oblíbeným vtipům – viz. například Mrtvý muž a hlavní hrdina jménem William Blake, o němž si indián Nobody myslí, že je už dávno mrtvým básníkem.
Don se tedy rozhodne onu cestu absolvovat a jednu po druhé navštíví své čtyři bývalé přítelkyně, aby se u nich porozhlédl, nenajde-li stopu vedoucí k tomu, která z nich by tak mohla být matkou jeho syna. Vzhledem k tomu, že dopis byl psán na růžovém papíře červenou páskou na psacím stroji a byl v růžové obálce, dá mu Winston za úkol poohlížet se po všem růžovém...:) Malá vsuvka na téma Winston. Přátelství Dona a Winstona je nádherným motivem samo o sobě. Prazvláštní komunikace jednoduššího ale o to zapálenějšího Winstona s tichým a mlčenlivým Donem se ve většině případů neodehrává prostřednictvím slov, a to z toho prostého důvodu, že tihle dva je k tomu víceméně nepotřebují. Viz. úžasná scéna s mobilním telefonem, kdy si oba zúčastnění volají na vzdálenost dvou kroků, a jakmile si z bezprostřední blízkosti řeknou, co potřebují, ukončí hovor opět po telefonu.
Ale abychom to zbytečně neprotahovali a někdo (všichni víme, kdo...) si to dočetl až do konce :) Zlomené květiny rozhodně nezklamou nikoho, kdo má rád filmy Jima Jarmusche, protože v nich najde všechno to, proč si je oblíbil. Ať už je to klidné, překlidné tempo vyprávění, nebo svérazný druh (netřeskutého) humoru. Jediným, co v jejich případě trochu zapadá, je hudba, která jindy tolik výrazná a charakterizující, sestává v tomhle případě jen z jednoho, byť veskrze příjemného motivu. A jestli čekáte nějaké pádné slovo na téma, kdo že je matkou onoho hypotetického syna, vězte, že o tom tenhle příběh zase tak moc není...:)
linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk
.: poslal oli 13.11.2005, 16:26:00
Komentáře
(nand - Mail - WWW
)
Koukam, me treba se vypravit do kina :)
(o - Mail - WWW
)
to bezesporu! :)
(m - Mail - WWW
)
ještěže jsem to nečetla předtím, nech taky ostatním nejaké to překvapení:)
Pakec (Olga - Mail - WWW
)
Ty jo, jsem asi padlá na hlavu, ale ještě jsem nikdy neviděla film tak úplně o ničem, jako byl tenhle. O co šlo? O pomíjivost života? O zklamání? O stárnutí? Fakt, nemám tušení, větší nesmyslnost jsem ještě neabsolvovala.
Přidání komentáře...
